O VODÍKU

Molekulární vodík je plyn, bez chuti a bez zápachu. Bývá považován za nejmenší, nejlehčí, a diky svým vlastnostem funkčně téměř dokonalou molekulu, tvořící významnou část vesmírného prostoru. Díky své absolutně minimální velikosti snadno proniká prostorem i materiálem, včetně obalu buněk, kde dokáže ovlivňovat její jednotlivé části i vnitřní procesy. Takto může účinně podporovat lidské zdraví a mít vliv na faktickou délku života každého jedince.

Molekulární vodík H2 v těle funguje jako regulační faktor intrabuněčných dějů a procesů, dokáže ovlivňovat biochemické reakce, a spolu s dalšími látkami přispívá k znovunastolování potřebné vnitřní rovnováhy. Její porušení obvykle bývá jednou z příčin vzniku tzv. degenerativních civilizačním onemocnění.

Dosud nebyly zaznamenány žádné za zmínku stojící nežádoucí účinky molekulárního vodíku – jedná se o látku, kterou si tělo samo produkuje, byť často v nedostatečném množství. Někdy ovšem lze k negativně vnímaným „vedlejším“ účinkům považovat tělesné projevy, spojené s rychlou očistou tělesných buněk, které se zbavují nahromaděného metabolického odpadu, často toxického. Zaznamenáváme ojedinělý výskyt zvýšeného nutkání k močení a stolici, které však rychle odezní. Vzhledem k tomu, že vodík vzniká přirozeně ve střevech, a je našemu tělu fyziologicky přirozený, můžete občas pociťovat zvýšený výskyt střevních plynů.

Pozitivní účinky H2 zkoumají vědci na celém světě, nejvíce poznatků pochází z výzkumu v Japonsku, kde byla iniciována a v roce 2007 prestižně publikována průlomová vědecká práce. Prokázala, že vodík aktivně ovlivňuje svou přítomností způsob, jakým lze v buňce neutralizovat působení tzv. volných radikálů kyslíku a dusíku. Hovoříme o tzv. selektivním antioxidantu. Dnes se vodík využívá nejen ve vztahu k tělesnému a duševnímu zdraví lidí, ale též zvířat a rostlin.

Nutno říci, že účinnost vodíku v organismu je individuální. Pokud o vodíku hovoříme jako o účinné látce, např. v našich doplňcích výživy, je potřeba vědět, že vodík v nich není obsažen, vzniká až následně v tlustém střevu díky činnosti některých druhů bakterií střevního mikrobiomu. V případě, že vodík vdechujeme do plic formou inhalace z našeho vodíkového generátoru, je účinnost takto přijímaného vodíku závislá na době inhalování. Doporučujeme inhalovat dávku 300 ml za minutu po dobu 30 minut, pokud možno dvakrát denně, je-li to možné.

Jak rychle začne vodík v organismu působit do jisté míry závisí na konkrétním stavu organismu. Vodík nejprve působí na procesy, vedoucí k obnovení rovnováhy, narušené oxidativním stresem, jemuž je organismus vystaven. U jednorázové či krátkodobé zátěže bývá nástup účinku poměrně rychlý, při vyšší míře déletrvající zátěže je potřebné vodíku dopřát potřebný čas.

Studií o pozitivním působení vodíku na tělesné buňky jsou téměř dva tisíce, a neustále přibývají další. Molekulární vodík se stává vědeckým fenoménem naší doby, a brzy lze očekávat další výsledky vědeckého zkoumání účinků vodíku na lidský a zvířecí organismus. Výzkum účinků vodíku na organismus probíhá již několik let také v České republice, a bylo zaznamenáno a prokázáno velmi přínosné působení na rychlost i úroveň buněčné regenerace.